Input:

182/1993 Sb., Zákon o Ústavním soudu

č. 182/1993 Sb., Zákon o Ústavním soudu
ZÁKON
ze dne 16. června 1993
o Ústavním soudu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Organizace Ústavního soudu
§ 1
Ústavní soud se skládá z předsedy, dvou místopředsedů a dalších soudců.
Předseda a místopředsedové Ústavního soudu
§ 2
Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního soudu (dále jen „soudce”) předsedu a dva místopředsedy Ústavního soudu.
§ 3
(1)  Předseda Ústavního soudu
a)  zastupuje Ústavní soud navenek,
b)  vykonává správu Ústavního soudu,
c)  svolává zasedání pléna Ústavního soudu (dále jen „plénum”), určuje pořad jeho jednání a řídí jednání,
d)  jmenuje předsedy senátů Ústavního soudu (dále jen „senát”),
e)  plní další úkoly, které mu ukládá zákon.
(2)  Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupují místopředsedové Ústavního soudu v rozsahu a pořadí stanoveném plénem.
(3)  Předseda Ústavního soudu může se souhlasem pléna pověřit místopředsedy trvalým plněním některých svých úkolů.
Soudci
§ 4
(1)  Funkce soudce je veřejnou funkcí.
(2)  Soudce nelze stíhat pro přestupek.
(3)  Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního soudu.
(4)  Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí.
§ 5
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské funkce.
§ 6
(1)  Prezident republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování soudce.
(2)  Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů poté, kdy si jej prezident republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval, platí, že k jmenování soudce Senát souhlas dal.
§ 7
(1)  Soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu.
(2)  Funkce soudce zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 1 prezidentu republiky doručeno.
(3)  Funkce soudce dále zaniká
a)  uplynutím doby, na kterou byl soudcem jmenován,
b)  dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,
c)  dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,
d)  vyhlášením usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle § 144.
(4)  Uvolní-li se místo soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla, sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky.
Asistenti soudců
§ 8
(1)  Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen „asistent”).
(2)  Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná.
§ 9
(1)  Asistentem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, je bezúhonný, má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně pět let činný v právnickém povolání.
(2)